16/3/08
ZFK movie night - Including short films, viral videos and feature
London To Brighton (2006)
Struktury a trhliny
Alexandr Vatagin a Peter Holy představují Tupolev
Martin Karel Světlík
Zrácená verze tohoto rozhovoru byla uveřejněna v týdeníku A2 č. 35/08
Skupina Tupolev vznikla v rakouském Mödlingu v roce 2003. V roce 2005 vydali debutové EP na německé značce 12.rec, v roce 2006 se podíleli na kompilaci Moreover Mödling, která vyšla na stejnojmenné značce. Poslední album Memories of Björn Bolssen vyšlo letos na jejich vlastní značce Valeot. Jejich hudba se pohybuje na pomezí moderní klasické hudby, jazzu a postrocku. V rámci letošního turné poprvé zavítají do České republiky. Posádku Tupolevu tvoří Peter Holy (piano), Alexandr Vatagin (basa, violoncello), Lukas Scholler (elektronika), David Schweighart (bicí).
K vašemu názvu, konstruktér Andrej Tupolev byl znám tím, že svá letadla navrhoval velmi rychle a nahrubo, mohlo by se to nějak vztahovat na vaší hudbu?
Peter: Snad trochu v době, kdy jsme si to jméno vybrali, ale asi není až tak dobré. Myslím, že se to už k naší hudbě nijak neváže.
Alexandr: Naše hudba se hodně změnila od doby před pěti lety, kdy jsme začínali. Na začátku jsme se vůbec nestarali o kompozici a tak naše hudba vypadala naprosto jinak. Řekl bych, že teď už se vůbec nedá mluvit o něčem rychlém a nahrubo.
Jak důležitá byla oblast Mödlingu pro kompilaci Moreover Mödling z roku 2006? Je to místo, kde všichni členové vaší skupiny žijí?
Alexandr: Je to místo, kde jsme vyrostli a před pěti, šesti lety začali dělat hudbu, někteří z nás dříve. Dali jsme se tam dohromady a to nejenom lidi z Tupolevu, ale také z jiných skupin. Byla to taková malá komunita.
Je tato komunita, která se podílela na zmíněné kompilaci stále živá? Je zde stále něco jako mödlingská scéna?
Alexandr: Vlastně skoro všichni se teď přestěhovali z Mödlingu do Vídně. Mödling je městečko deset kilometrů od Vídně. Z Tupolevu už tam žije jen jeden.
Peter: Myslím, že teď je malá mödlingská scéna ve Vídni.
Jaká je ve Vídni situace ohledně alternativní hudby?
Alexandr: Samozřejmě, že když žijete jenom ve Vídni, budete vždycky říkat, že situace je špatná. Každý to říká o svém městě, z Prahy to asi sami znáte. Ve Vídni není mnoho klubů orientovaných na experimentální pop, elektronickou hudbu, rock a jiné žánry jako je nová klasická hudba nebo jazz. Ale docela to jde. Vídeň je výjimečná tím, že ve srovnání se zeměmi jako je například Německo vláda stále na hudbu docela dost přispívá.
Ve své hudbě se vyhýbáte se opakování melodií a motivů. Jakou roli hraje improvizace když hrajete živě a kolik je jí na albu?
Peter: Máme pevné party pro melodické nástroje, zatímco bicí více či méně improvizují na to, co hraji já s Alexandrem, elektronika je též více či méně pevná. Improvizace je tedy pouze pro bicí, my hrajeme pevné party z not.
Alexandr: Na albu? Jedna a půl písně? Ale i ty nejsou opravdu improvizované. Máme určité postupy, takže přibližně víme co hrát, ale členění písně záleží na dni a tak...
Peter: Některé pasáže našich písní nemají stanovené trvání, ale improvizace je tam vlastně málo. Naprostá většina alba je plně komponovaná.
Vaše nejnovější album se jmenuje Vzpomínky na Björna Bolssena, což je imaginární avantgardní skladatel z 20. století, ale také název vašeho předešlého projektu zaměřeného na experimentální hudbu. První skladba vašeho alba obsahuje samply z nahrávek projektu Björn Bolssen. Znamená to, že experimentální hudba se pro vás stává minulostí?
Peter: Myslím, že trochu ano, přinejmenším pro mě. Je to pro mě část myšlenky, která za tím názvem je.
Alexandr: Před dvěma či třemi lety jsme poslouchali víc experimentální hudby, viděli jsme více koncertů a též se na nich podíleli. I teď je to docela důležité, ale řekněme, že jsme viděli už tak moc, že teď se zase můžeme těšit na nové typy hudby.
Peter: Máme tam stále nějaké experimentální prvky, ale už toho vskutku není tolik. Především co se týče experimentálních zvuků a podobných věcí.
Zdá se, že máte hodně rádi prostor mezi hudbou samotnou. Tupolev se zdá být charakteristický dírami nebo trhlinami, které jsou záměrně ponechány otevřené. Nakolik vám jde o to, co není zahráno?
Alexandr: Chvíli po tom, co jsme skupinu založili, to bylo klíčové. Je to druh zkušenosti, která je pro nás důležitá, ale řekl bych, že v posledním roce či dvou méně.
Peter: Bylo pro nás zásadní opakovaně posluchači poskytovat možnost se od kompozice odpoutat a zase se k ní vrátit.
Alexandr: Určitě, šlo nám o to nedělat to jednostranně, tedy ani pouhá kompozice ani pouhé neprovázané trhliny.
Jak podstatná je nakonec struktura?
Alexandr: Proměny struktur přinášejí další struktury, to je pro nás kompozice. Tak vidíme psaní písní pro Tupolev. Peter složí něco na piano, což mu obvykle trvá poměrně dlouho. Děláme dvě tři skladby do roka, což není mnoho, ale vypracovat každou skladbu trvá opravdu dlouho. Je to docela událost, když máme novou píseň.
Člověk ve vaší hudbě nachází mnoho objevujících se a mizejících struktur, přičemž stranou všech struktur vzniká pocit, že se nic neděje, což je blízké názvu vaší skladby Nothing´s gonna happen. Kdosi o vaší hudbě řekl, že Tupolev se snaží dostat pauzy do not. Jak moc je pro vás důležitá zkušenost toho, že se nic neděje?
Alexandr: Když jsme to album nahráli a dali ho lidem, tak to bylo zpočátku zvláštní, neměli jsme vůbec ten náhled, že album je na jedné straně velmi propracované, ale na druhé také značně rozvolněné. Byla to pro nás nová zkušenost, protože, jak jsem řekl, písně jsou velmi strukturované a my je vždy velmi dlouho cvičíme než jsme schopni je dobře zahrát. Ve srovnání s jinými skupinami Tupolev hraje své písně opravdu skvěle. Zpočátku jsem tedy nerozuměl. Po jednom a půl roce od té doby, co jsme album nahráli, trvalo totiž dlouho než vyšlo, už víc chápu v čem je rozvolněné, když ho poslouchám.
Děje se tam toho samozřejmě hodně, ale díky těm trhlinám může člověk cítit cosi nehybného vzadu.
Alexandr: Je náročné to album poslouchat a soustředit se po celou dobu.
Peter: Myslím, že jsou tam také části, jejichž poslech vyžaduje delší čas, například ty trhliny.
Vaše hudba je často spojována s vlhkým podzimem, brzkým ránem, pozdním večerem. Považujete se za melancholiky?
Peter: Řekl bych že ano.
Alexandr: Ano, ale v hudbě Tupolevu to v poslední době také ustupuje. Nicméně osobní nálada je stále melancholická.
Album jste vydali na své vlastní značce. Proč? V minulosti jste spolupracovali s německou značkou 12.rec.
Alexandr: 12.rec byla skvělá značka na rozjezd, ručně dělají krásná cédéčka v papírových obalech. Navíc také nabízejí možnost si album zdarma stáhnout, což je fajn, protože ho může mít kdokoli na světě a zadarmo. Naším dalším krokem ale bylo vydat opravdové CD, nikoli CR-R, což u nich nebylo možné. Nejdříve jsme hledali jinou značku, rozeslali jsme 18 kopií našeho dema, ale zůstalo to bez odpovědi, tak jsme si nakonec museli udělat vlastní značku, abychom to vydali.
Na stejné značce jste vydali také Port-Royal. Chystáte toho vydat více?
Alexandr: Ano, teď to dáváme dohromady. Příští bude na podzim moje sólová deska, v listopadu by to mělo být venku.
Vydali jste také LP verzi vašeho alba? Proč LP?
Alexandr: Myslím, že je to něco výjimečného. Bylo pro nás důležité mít alespoň jednou za život vinyl.
Peter: Já osobně raději poslouchám vinyly. Pokud neposlouchám mp3ky, tak dávám přednost vinylu před cédéčky.
Hráli jste už různě po Evropě. Kde bylo publikum nejlepší?
Těžko říct, lidi v Itálii to hodně zajímalo, ale můžeš hrát někde v Německu, kde to taky každého zajímá. V Itálii jsme udělali dobrou zkušenost, protože jsme tam známější, pro jisté publikum, samozřejmě. Hráli jsme s Port-Royal, kteří jsou z Itálie, já s nimi také hraji, jsou tam docela známí. Jejich spřízněný projekt tedy přitahuje pozornost. Takže asi nejlepší ohlas na desku jsme doposud dostali v Itálii. Ale uvidíme po zářijovém turné, v mnoha zemích jsme ještě nikdy nehráli. Budeme na turné tři týdny, tak pak budeme vědět víc.
Dávate přednost tomu když lidé stojí nebo sedí?
Alexandr: Máme rádi obojí, záleží to spíš na klubu či místě.
Můžete žít z hudby nebo čím se běžně živíte?
Alexandr: Ne, nikdo z nás teď nemůže žít z hudby. Já na pracuji na poloviční úvazek. Ve zbylém čase dělám docela dost hudby, je to těžké, ale to vyvažování se zlepšuje. Možná za rok či dva se budu živit jen hudbou, ale je to ve hvězdách.
Peter: Já pracuji na univerzitě, studoval jsem matematiku.
V Praze budete hrát poprvé?
Alexandr: S Tupolevem ano. Osobně jsem byl v Praze několikrát, ale i v jiných městech. Nedávno jsme hráli s jinou mojí kapelou Slon ve Zlíně U Tetoura, bylo to asi před dvěma měsíci. To byla sranda, je to takovej drsnej pankáčskej squat. Vůbec jsem si tam nepřipadal jako na Východě. To bylo hodně dobrý.
Vybavíte si nějaké české kapely?
Alexandr: Vybavím si jednu, ale až tolik se mi nelíbila. Spolupracovali s jednou z našich oblíbených kapel v minulosti. Jmenovali se Sunshine, myslím, že v Čechách jsou docela známí. Ale jak říkám, moc se mi to nelíbilo.
Ale pamatuješ si je?
Alexandr: To jenom proto, že mám doma to jejich společné cédéčko s At The Drive-In.
Peter: Já si nevybavím nic.
Jste aktivní v mnoha projektech. Jak těžké je kombinovat běžný život s hraním a ježděním?
Alexandr: Myslím, že pro Petera to není takový problém, protože má jeden a půl projektu. Pro mě je to těžší. Mít čtyři, pět kapel, které nahrávají a jezdí znamená hodně organizování, ale je to cesta, kterou jsem si zvolil, a která mě baví. Hodně práce, ale jde to.
Je Tupolev číslo jedna?
Alexandr: Tak nějak, ano. Tupolev má prioritu oproti ostatním kapelám. Samozřejmě záleží i na tom, jestli je právě turné. V září jedu s Tupolevem, v říjnu se Slonem a v prosinci s Port-Royal, asi tak nějak. Ale Tupolev je něco jako první láska. Bude pro mě stále důležitý a také se do téhle kapely nejvíc vkládám, s Peterem jsme takové řekněme srdce Tupolevu.
Odkazy:
http://www.myspace.com/tupolev
http://www.tupolev.at.tt
28/08/08
Občanské sdružení Ježek a čížek uvedlo komedii Potopa světa na motivy V. K. Klicpery. Hru nastudovali lidé bez domova a lidé v obtížné sociální situaci.
01/09/08
META o.s. - Sdružení pro příležitosti mladých migrantů oslavilo 2. výročí fungování Poradenského a informačního centra pro mladé migranty (PIC). Na programu byl koncert skupiny OTK a vystoupení Prague City Rockers DJ’s. Během večera bylo možné shlédnout výstavu fotografií Jana Tilingera a Ondřeje Cundra dokumentující výstavbu Sluneční školy v indickém Himálaji. Návštěvníkům bylo nabídnuto tradiční METAobčerstvení a speciality mexické kuchyně z restaurace Fosil
1/6/08 Mitch & Mitch feat. Michael Jackson - Billy Jean w/ Moonwalk
