Komorní opera (respektive miniopera) je jako žánr velice perspektivní. Spojuje v sobě:

• evropskou kulturní historii, která je s hudební divadlem úzce spjata;
• tradici lidových oper (zejména 18. a začátek 19. století), které jsou dosud nerozpoznaným specificky českým fenoménem;
• spojení humoru a klasického hudebního vzdělání;
• výhody relativně nízkých provozních nákladů;
• mobilitu a produkční střídmost inscenací;
• přístupnost žánru: komorní opera je povětšinou ze současnosti a přibližuje a ozvláštňuje všednodennost;
• humanismus, který se projevuje nejen na uchopení tématu, ale také na souměřitelnosti umělce a diváka – představení probíhají často v neformálním prostředí a zároveň neformálním vztahu mezi performerem a divákem; umění je tu tedy bezprostřední a ve své syntéze uměn (divadlo, hudba, mluvené slovo, zpěv, výtvarné umění, film…) také představuje esenci živého umění

Opera je tradiční žánr evropské kultury. V současné době je tento žánr považován za „mrtvý“ a na scéně existuje prakticky jen v podobě zakonzervované koncem 19. století. Naproti tomu soudobé experimentální umění tzv. soundartu rezignovalo na dramatický rámec a narativní půdorys. Předkladatelé projektu se pokoušejí na půdorysu tzv. Minioper prozkoumat současné možnosti opery pro 21. století.

Produkční důvody: miniopera trvá od 12 do 25 minut, je realizována orchestrem cca do 10 hráčů orchestru, cca 5 sólisty a několikačlenným sborem. Dosahuje tedy parametrů činoherního představení, které je možné převážet po festivalech a přehlídkách.

Realizací opery je až její scénické uvedení, nestačí tedy partitura ani její zvuková nahrávka, rovněž je nedostatečné její jednorázové uvedení. Laické publikum i odborná veřejnost v postkomunistických zemích přišly o kontakt s tímto žánrem. Vzácnou výjimkou z tohoto pravidla byl pokus o projekt „Bušení do železné opony“ realizovaný tandemem Nekvasil/Dvořák na scéně Národního divadla, resp. Státní opery Praha. Na Slovensku se zánikem scény Divadlo Stoka byla přerušena kontinuita uvádění nových projektů a ty se omezují pohříchu na jednorázové produkce ad hoc. Ve Vídni je situace lepší, co se týká odborného hudebního zázemí a zázemí tzv. experimentální a soundartové scény, avšak projekty se realizují pouze jednorázově a povětšinou pouze za účelem dokumentace veřejnoprávní institucí ORF.

Zúčastněné soubory a jejich představení

Ensemble Opera Diversa (Brno, CZ)
je soubor profesionálních hudebníků a zpěváků. Uvádí klasickou i původní komorní hudbu a miniopery z dílny Ondřeje Kyase a Pavla Drábka. Autorský tým má na kontě na dvě desítky minioper. V roce 2006 podle miniopery Mluvící dobytek natočil Tomáš Studený krátký animovaný film. V říjnu 2007 proběhla premiéra celovečerní opery Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohemie, která byla kritikou oceněna (časopis Harmonie 8/2008 ji vyhlásil mezi desítkou nejlepších operních inscenací sezóny 2007/2008). V únory 2009 uvedl soubor novou polovečerní operu Společná smrt milenců v Šinagawě v režii Tomáše Studeného a za řízení Tomáše Hanáka. Na říjen 2010 připravuje soubor inscenaci sestavenou ze dvou komorních oper, Ela, Hela a stop Lukáše Sommera (na text Václava Havla) a Dýňový démon ve vegetariánské restauraci Ondřeje Kyase (na text Pavla Drábka). Premiéra tohoto představení proběhne v rámci překládaného projektu.

Představení, se kterými se Ensemble Opera Diversa projektu účastní:

1) Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohemie (hudba Ondřej Kyas, libreto Pavel Drábek)

90-minutová opera pro 18 muzikantů, 7 zpěváků a 2 české čerty v režii Tomáše Studeného a za řízení Gabriely Tardonové.
Tato kratochvilná opera vznikla jako pocta Montevediho Orfeovi při příležitosti čtyřstého výročí jeho uvedení roku 1607. Původním popudem byla zakázka Národního divadla v Praze v rámci projektu Bušení do železné opony (který byl po změně ve vedení ND pozastaven). Příběh čerpá z historie menších českých měst a uvádí ji do kontextu kulturních dějin hudebních, divadelních a literárních. Opera a zpěvohra patří k nejvlastnějším žánrům české národní kultury posledních alespoň čtyř století. Pickelhering 1607 na tuto tradici navazuje a spojuje klady starší lidové zpěvohry a tradici světově proslulé moderní české opery. Časopis Harmonie 8/2008 představení Pickelhering 1607 vyhlásil mezi desítkou nejlepších operních inscenací sezóny 2007/2008. Libreto opery bylo oceněno Cenou rektora Masarykovy univerzity za významný umělecký čin za rok 2008.
Projekt počítá se 2 reprízami.

2) Labské horrorroperry aneb Tajemné kosti a jiné pardubické přízraky (hudba Ondřej Kyas, libreto Pavel Drábek s použitím textů Huberta Krejčího a Aleše Rolečka)

Tento 50-minutový pardubický triptych pro 7 zpěváků a 4 nástroje tvoří v jádru
i) hororová kantáta Smějící se hlava podle strašidelného příběhu Huberta Krejčího a Aleše Rolečka;
ii) hydrologická árie Labe pro veletok, smíšený sbor a čtyři nástroje inspirovaný krásami české řeky;
iii) hororová miniopera Mluvící dobytek, využívající stejnojmenné povídky Huberta Krejčího a Aleše Rolečka, rozehrávající divadlo na divadle (respektive operu na opeře).
Tento cyklus bývá doplňován dalšími minioperami, například na hoře Říp se odehrávající minioperou Odchod: první část z pentalogie Prsten Přemyslovců pro sólistu a 10 miliónů Čechů.

3) Minioperní manželská poradna aneb Loupežnice, zpěvák, pádlo a plemenné kočky (hudba Ondřej Kyas, libreto Pavel Drábek)

50-minutový útvar pro 3 zpěváky a 4 nástroje tvoří v základu 4 miniopery:
i) Loupežnická nevěsta podle japonského kjógenu Jasemacu;
ii) Zpívající ženich podle japonských kjógenů Fukitori a Iwahaši;
iii) Muž a žena v loďce podle japonského příběhu vypravěčského umění rakugo;
iv) Listonoš aneb Krytí plemenné něvské maškarády: minioperní banalita z manželského života.
Cyklus doplňují další miniopery, například Chůze aneb Podpatek, pinč a paní.

4) Ela, Hela a stop (hudba Lukáš Sommer, libreto tvoří text Václava Havla)

20-minutová opera pro 10 muzikantů, elektroniku a 3 zpěváky. Miniopera pracuje s temporytmem, Vychází z absurdní dramatické hříčky (nedávno objevené juvenilie Václava Havla) a v žánru komorní opery zužitkovává všednost, banalitu i mimořádnost jedné obyčejné události.

Dýňový démon ve vegetariánské restauraci (hudba Ondřej Kyas, libreto Pavel Drábek, recept na dýňový nákyp Tomáš Studený)

40-minutová site specific opera pro 10 muzikantů, 3 sóla a malý sbor. Tato miniopera je ve tvorbě Ensemblu Opera Diversa a zejména autorského tandemu Kyas-Drábek-Studený dalším experimentem v moderním pojetí hudebního divadla; zatímco miniopery Ensemblu zkoušejí možnosti bezprostředního kontaktu mezi zpěvákem a divákem, Pickelhering 1607 experimentuje se zpívaným slovem výpravnou fabulí, Společná smrt milenců v Šinagawě klade za hlavní motor díla dramatickou situaci, které se slovo a hudba podřizují, tak v Dýňovém démonu jde o vytvoření civilního a zároveň nemožného světa, který si hraje se sociálními rituály a jehož motorem je přítomnost postavy na jevišti. Východiskem opery je recept na dýňovou vegetariánskou specialitu, jejímž autorem je režisér představení Tomáš Studený, a zároveň jde o hudební dramatizaci konkrétní vegetariánské restaurace na Praze 2 – Vinohradech. Premiéra obou děl je plánována na konec října 2010 a to ve dvou reprízách. Režie Tomáš Studený, výprava Sylva Marková, dirigentka Gabriela Tardonová.


Opera Skutečnost (Praha, CZ)

Volné sdružení umělců a performerů, kteří se věnují miniopeře. Vůdčí osobností těchto projektů je Ladislav Čumba. Od roku 2002 realizují experimentální hudebně-divadelní útvary. Tři celovečerní programy zazní v rámci předkládaného projektu:

1) Trilogie Obilní trh (hudba Ondřej Šárek, libreto Ladislav Čumba)
Obilní trh je brněnské náměstí, ohraničené třemi budovami: 1. Porodnicí, 2. Filozofickou fakultou, 3. blokem činžovních domů s pivnicí Čáp. Tři komické miniopery se postupně odehrávají v těchto třech budovách.

i) Porodnická opera
vznikla na základě konzultací s primářem gynekologie Mudr. Laštůvkou. Matka, porodník a rodící se dítě každý ze své perspektivy popisují okamžik vstupu dítěte do života.
Obsazení: dirigent, klarinet, violoncello, 3 sóloví zpěváci

ii) Smrt autora
se odehrává na Filozofické fakultě a vychází z teze francouzského filozofa Rolanda Barthese o smrti autora. Odehrává se v kabinetu filozofie, kde autor řeší odvěkou metafyzickou otázku o podstatě tvorby a filozofický aspekt života a smrti.
Obsazení: dirigent, 4 nástroje, 3 zpěváci, 2-členný sbor

iii) Odchod Dalibora
je komická miniopera na motiv odchodu vrchního z hostince, který po 70 letech mění majitele a končí svoji činnost. Zápletka vychází z propojení se sousedními objekty Filozofické fakulty a porodnice. Tatínek dojde oslavit narození svého potomka na místo, kde jeho zrození oslavoval již jeho otec, absolvent vedlejší Filozofické fakulty.
Obsazení: dirigent, 4 nástroje, 5 sólových zpěváků a 2-členný sbor

2) Atentatus potentatus aneb kdyby je zapíchli, vypadala by Střední Evropa jinak (hudba Jakub Kudláč, libreto Ladislav Čumba)

Minioperní trilogie na téma atentátů v habsburském domě. Všechny tři miniopery vycházejí z reálných historických událostí a posledních historických výzkumů.  Vybírají si nejdramatičtější momenty ze života posledního českého korunovaného krále Ferdinanda Dobrotivého, a jeho synovců – císaře Františka Josefa a Maxmiliána Mexického. Nejde o příběh tzv. paralelní historie, naopak, o rekonstrukci historie  na základě autentických dokumentů, které by bylo lépe neznát.
Žánr: crazykomedie

i) Dobře mi tak, Ferdíku…
Neúspěšný atentát na následníka trůnu, budoucího císaře Ferdinanda Dobrotivého v Badenu u Vídně. Vysloužilý důstojník propadl alkoholu a po zamítnutí jeho žádostí o zvýšení výsluhy se rozhodl spáchat atentát na následníka trůnu. Císaře na procházce zachrání až zahradník. Ten je za odměnu povýšen na císařova komorníka. V závěru si postěžuje, že dřív, dokud nebyl šlechticem, byl svobodný a mohl na slunci okopávat záhon, zatímco teď je zavřen v paláci a musí jen otvírat dveře.

Druhá část miniopery se odehrává během výchovy Ferdinanda Dobrotivého v jeho jinošských letech. Jeho vychovatel byl stižen duševní chorobou, její příznaky však byly po dlouhou dobu přičítány špatnému zdravotnímu stavu následníka trpícího epilepsií. Vše se vysvětlí až ve chvíli, kdy na bále během vídeňského kongresu vychovatel dostane vidění satana a konce světa a následník ho má v tomto boji podpořit.

ii) Zachovej nám, Hospodine…
Císař František Josef se zapletl s maďarskou prodavačkou. Její temperamentní bratr se rozhodl během císařovy procházky po hradbách zachránit rodinnou čest a spáchá na svůdce atentát… Hanlivá přezdívka císaře překřtí na starého Procházku.

iii) Šílenství přichází z Mexika
Bratr císaře Františka Josefa Maxmilián se stává císařem v Mexiku. Zde však vypukne povstání a císař má být popraven. Císařovna, jeho žena, se vydává na záchrannou misi po evropských dvorech, ale oprávněné obavy o život manžela se mění v paranoiu a duševní chorobu. Když císařovna o padesát let později umírá, vůbec neví, že její manžel byl popraven…

3) Žirafí opera (Markéta Dvořáková)
Smutná opera z roku 2002 o třech obrazech (40’) na stejnojmennou báseň Jacquese Préverta (režie Magdalena Krčková, kostýmy Renata Slámková, scéna Radomír Otýpka, dir. Gabriela Piszkaliková-Tardonová, premiéra 10. 11. 2002 ve Stavovském divadle v Praze v rámci projektu „Bušení na železnou oponu“).

Mio–Mio (Bratislava, SK)

Je hudebně-experimentální sdružení slovenských autorů, kteří se po zkušenosti v divadlech Stoka, Združenie pre súčasnú opera, SkRAT a dalších zabývají možnostmi soudobé komorní opery. Projekt Zbojníci měl premiéru loňského roku (listopad 2008) a vychází z klasické Verdiho opery volně podle Schillerových Loupežníků.

Zbojníci (autoři Stano Beňačka a Marek Piaček)

Komprimované libreto instantní komorní opery I Masnadieri vychází z nejpodstatnějších scén opery Giuseppe Verdiho a Andreu Maffei, volně napsané podle Schillerových Loupežníků. V představení jsou použity nejmodernější postupy, softwary i technologie – například čtecí software, Clanger Theremin, efektové procesory (Zoom H4, Zoom 9002), mobilní miniaturní přístroje (Nokia N81, Mio P560, Asus Eee), davové scény jsou vytvořeny pomocí vícejazyčné GPS navigace a pod.

Second Movement (London, UK)

Londýnské sdružení Second Movement tvoří mladí profesionální operní inscenátoři (zejména režisér Oliver Mears, dirigent Nicolas Chalmers a scénograf Simon Holdsworth). S velkým kritickým i diváckým ohlasem inscenují komorní opery, často v nekonvenčních prostorách bývalých továren, skladů či dílen a vytváří tak neotřelé, bezprostřední site specific projekty. V překládaném projektu vystoupí se svou nejnovější inscenací.
Opera Triple Bill (2007)

Představení je sestaveno ze tří komorní oper dnes již klasických autorů:

i) Bohuslav Martinů: Slzy nože (Tears of a Knife), dadaistická opera raného období Martinů;

ii) Benjamin Fleischmann (dokončil a orchestroval Dmitrij Šostakovič): Rothschildovy housle (Rothschild’s Violin), příběh podle Čechovovy povídky;

iii) Jacques Offenbach: Dva slepci (Les deux aveugles), pozoruhodná tragikomická komorní opera klasického skladatele operet.

Projekt počítá se dvěma provedeními inscenace.

Dramaturg projektu: Pavel Drábek (EOD)
Koordinátor: Ondřej Prcín (Skutečnost)

Recenze

www.operaplus.cz/2010/11/operni-panorama-heleny-havlikove
zapisnik.borisklepal.cz/slzy-stop-dyne-a-blasfemie
www.topzine.cz/dynovy-demon-a-spol-dokazuji-ze-opera-neni-jeste-pod-drnem

Projekt podporuje Magistrát hl. města Prahy a Ministerstvo kultury ČR