Nervozita Kakalíkova obrazového písma inspirovaného gtaffiti, čmáranicemi dětí i dospělích na dveřích, stěnách a zdech, připomíná sítěmi linií Giacomettiho, zatímco rozptýlená kompozice znamení rozhozených na obrazové ploše, postava Erika, vychází z Pollockových „all-over“. Na příkladech z mýtů a literatury (Pohádka o jeníčkovi a mařence, O červené karkulce...) zpracovává tento „primitiv nové cesty“ témata erotiky a smrti, sexuality a násilí, která ovšem ve svých náznakovitých kreslířsko – filmových šifrách spíš uzavírá než otevírá. Citlivý kreslířský tah spoutává volné tkanivo obrazů v jednotu postavy Erika. Opět je tu výrazný umělec – jako v ranné době informelu – který chápe malířství jako písmo, jehož kódy ale nelze zcela dešifrovat. Virtální streetart, nevyžádané příspěvky na cizí zdi facebookových profilů – napětí mezi neomezeným prostorem a symbolickou formou.   (j.vincenec - GPM)