pořad připravil: Zdeněk Janál
čte / účinkuje: Marie Štípková, Ondřej Novák, Pavel Kyncl
hudba: Prokop Závada /harmonika/ a jeho bratranec /viola/
Čtení z Cortázarovy povídkové tvorby: "Tolik milujeme Glendu" (Garamond 2010), "Příběhy o kronopech a fámech" (Mladá fronta 2004) a "Babí léto / Zvětšenina".
Julio Cortázar (1914-1984) je argentinský prozaik, básník, esejista a publicista, jeden z protagonistů slavného "boomu" latinskoamerické literatury 60. let. Čeští čtenáři znají z několika vydání jeho povídky (např. Pronásledovatel, Změna osvětlení, Konec hry) i jeho nejslavnější román Nebe, peklo, ráj (2. upr. vydání MF 2002).
Knihu Tolik milujeme Gvendu připravila redaktorka Anežka Charvátová. Překlad Hedviky Vydrové a Mariany Houskové vyšel v zrcadlovém bilingvním vydání.
Když zemřel první překladatel Cortázarova díla do češtiny Kamil Uhlíř, toho času 16 let působící ve skladu šroubků jednoho pražského podniku, nad rakví nejprve promluvil předseda podnikové ROH. Svou řeč shrnul do slov: "Kamil byl dobrý chlap. Šroubkům rozuměl."
Poté vystoupil řečník, zástupce jeho rodiny, PhDr. Josef Forbelský a svou řeč zahájil slovy: "Docent doktor Kamil Uhlíř, přítel Brogesův a Cortázarův..."
ukázka:
"Je tolik věcí, které začínají a snad i končí jako hra; předpokládám, že tě pobavilo, když jsi vedle své kresby našel jinou; přisoudil jsi to náhodě nebo rozmaru a teprve poté sis uvědomil, že v tom je úmysl, a kresbu sis zvolna prohlédl, dokonce ses později ještě vrátil, se vší obezřetností jako vždy: zvolit chvíli, kdy je na ulici nejméně lidí a nikde v dohledu žádný hlídkový vůz, lhostejně se přiblížit a nikdy se nedívat přímo, ale z druhého chodníku nebo nároží, předstírat zájem o nejbližší výkladní skříň, okamžitě odejít..."
přel. Hedvika Vydrová
"Tolik milujeme Glendu" (Garamond 2010)
poznámka: název pořadu je samozřejmě převzat z písně Paula Simona:
zde:
http://www.youtube.com/watch?v=wqtX4qZBdRs
info k vernisáži:
http://www.facebook.com/group.php?gid=100141622702#!/event.php?eid=128691453841008&ref=mf
Site specific projekt argentinské umělkyně (Buenos Aires) Normy Siguelboim -http://www.normasiguelboim
ZLATÉ LISTY
Vítr otřásá našimi dny.
Odvanuv tvé zlaté listy
podzimní půdu barvou oživuje.
/Norma Siguelboim/
Přírodní cykly, stejně jako životní cykly, poetizují naše všední dny. Dílo Normy Siguelboim nabízí alegorie krásy živoucích forem, jemného tvarosloví existence. V její novější tvorbě můžeme pocítit posvátné splynutí přírody a člověka. Tato harmonie, v dnešní době tak křehká a zranitelná, prostupuje jejími instalacemi, vytváří intimní a hluboké uvědomění, že ochraňujeme-li život, ochraňujeme sebe sama.
Jungovský archetyp Stromu života, reprezentovaný stromem Ginko Biloba, který má terapeutické vlastnosti, je jádrem celé expozice. Takovéto prastaré přírodní druhy existují navzdory geologickým cyklům a lidské zkáze, jako symbol naděje přežití po tisíciletí.
Do tvořivého procesu umělkyně pronikáme první instalací Padání listí Ginko – vstupujeme do lesa, deště zlatého listí. Spojení alchymie a podzimu. Rozpoutává se proces této přírodní scény, který je přeměnou hmoty, jež vybízí k přeměně ducha.
Jakmile projdeme touto úvodní cestu, ocitneme se u obrovského vyšívaného stromu, který zpodobňuje přírodu jako domov, kde život rozprostírá své větve. Právě tady se umělkyni rodí sny o lásce a bezpečném úkrytu. Textilní instalace nese název Transformace. Intenzivní barvy nití nabízí asociaci s mízou, živoucí krví. Toto dílo odkazuje k regeneračním schopnostem Matky Přírody. Již od dávných časů, dodnes zůstává strom metaforou posvátnosti lidského těla. Připomíná člověka, který s rozpřáhnutými pažemi uctívá slunce.
V jednotě se Zemí, vše ožívá.
A nyní, jsme vedeni dál směrem k zářící hvězdě, k dílu Objetí slunce III, které se v (A)VOID Gallery stává městskou intervencí, jejíž architektonickou podstatou je spojení umění a krajiny. Tento prostor, na břehu řeky Vltavy, láká umělce i diváka k posvátnému splynutí, které umění vyvolává mezi člověkem a Matkou Přírodou.
V blízkosti řeky se rodí nový les. Přichází jaro, obnovuje se cyklus života. Skrz autorčinu interpretaci dostává tělo v tomto umělém ekosystému přirozené tvary. Zavěšené kožené listy a oživené látkové stromy se nyní přeměňují do technologického PVC a akrylátu a vytváří tak městskou zahradu.
Lístky Biloby se budou třepotat ve větru a v noci jejich květy zazáří.. Fluorescentní látka se stává prostředkem jejich interpretace, změní se v květy-světlušky. Každý květ, odrážející se na vodní hladině řeky jako malý poklad, evokuje přání, naději, že tato silná moc tvořivého Vesmíru bude budoucností pro lidstvo.
Fabiana Barreda
GOLD LEAVES
The wind shakes the days.
Blowing your leaves of gold away,
it dyes the autumn soil alive.
Norma Siguelboim
The cycles of nature, as cycles of life, poetise the flow of our days.
Norma Siguelboim’s work offers allegories of the beauty of living shapes, delicate morphology of existence.
In her new pieces we can perceive a sacred communion between nature and human being.
This harmony, nowadays fragile and vulnerable, vibrates within her installations, creating an intimate and deep state of conscience which reminds us that protecting life is protecting ourselves.
The Jungian Tree of Life archetype, represented by the Ginkgo Biloba, of therapeutic qualities, is the core of the whole exhibition. Such species stands as a symbol of millenary survival, beyond geological cycles and human destruction.
Accessing the artist’s creative process, we enter the forest, a shower of gold leaves, the first installation, called “Ginkgo leaves falling”.
Alchemy and autumn come together. The process unleashed within this natural scene is the transmutation of matter, which demands that of the spirit.
Once we’ve walked this initiation path, we arrive at the great embroidered tree, which presents nature as a home where life unfolds its branches. It is here, for the artist, where dreams of love and shelter are born.
The piece is a textile installation called “Transformation”. The powerful colours of the threads are associated with lymph, the vital blood. This piece connotes the regenerative potential of Mother Earth.
From ancient times, until this day, the tree has remained a metaphor of the sacredness of the body. It mirrors man with his arms extended in adoration of the sun.
United with the Earth, everything comes back to life.
And now, pointing towards the luminous star, the piece leads us to “Embracing the sun III”, which appears in the (A) Void gallery as an urban intervention whose architectural essence is the union of art and landscape.
On the bank of the Moldava River, this space invites artist and spectator to the sacred communion art rekindles between the human being and Mother Nature.
Next to the river, the new forest is born. Spring arrives, the cycle of life is renewed.
The artist’s constructive scheme gives body to these natural shapes in artificial ecosystems. Suspended leather leaves and revitalized cloth trees now transmute into technological PVC and acrylic outbreaks, creating a city garden.
Biloba stems will sway in the wind and their buds will light up at night... A fluorescent material has gone into the detail of their construction. They will play the part of firefly-flowers. Reflecting on the river like little treasure pieces, each bud is the invocation of a wish, a hope that the powerful force of the creative Universe be the future course of human kind.
Fabiana Barreda
převzato z:
http://www.facebook.com/group.php?gid=100141622702#!/event.php?eid=128691453841008&ref=mf
