Koncepce procházky: Ladislav Čumba
„Kdo kráčí po hlavě, dámy a pánové, kdo kráčí po hlavě, ten má pod sebou nebe jako propast.“ P. Celan
Alice Stašková: Buechnerův Lenz očima Paula Celana
zast. Kavčí hory bus 188 a 148
Georg Büchner napsal provídku Lenz. Ta začíná slavnou větou: "Den 20. Jänner ging Lenz durchs Gebirg." (Dne dvacátého ledna se Lenz procházel po horách.)
Povídka pojednává o mladém muži, který dorazí ke svým přátelům doprostřed vysokých hor. Jako theolog je požádán o promluvu v kostele. Postupně se u něj začíná projevovovat vážná duševní choroba...
"Začínalo tehdy idealistické období; Kaufman byl jeho stoupencem. Lenz je příkře odmítal. Řekl: Básníci, o nichž se říká, že líčí skutečnost, o ní nemají také ani potuchy; ale jsou stále ještě snesitelnější než ti, kteří chtějí skutečnost osvětlovat... Tento idealismus je tím nejhanebnějším opovrhováním lidskou přirozeností... Kaufman namítl, že typ pro Apollóna z Belvederu nebo Raffaelovu Madonu by ve skutečnosti nenašel." (Lenz - přel. Jaromír Povejšil / Pavel Eisner)
Další info:http://de.wikipedia.org/wiki/Lenz
(dole odkazy na plné textové znění německého originálu)
Ukázka z operní adaptace Wolfganga Rihma Jacob Lenz (1978)
Pedro Marqués de Armas
...„Bílý mlhavý řád vyčerpaných nástrojů spočívajících na opačné straně lůžka v místnosti, která by nemohla být provanutá Bohem, i kdybychom chtěli..“ Výjev se odehrává v F., nedaleko řeky plné oblázků.
Číst si v takových podmínkách Büchnera znamenalo minout cíl. Procházet se, to ano. Hodně chodit, a po hlavě. Procházet se mohlo pořád. Ale nikoli určovat vztahy mezi tautologií krajiny — nit vratké demence — a zhmotněním některých vět. Jako třeba téhle: „Dvacátého se Lenz prošel po horách.“Konečně, žádný jazyk není dostatečně živý. A jelikož jsou tu určité cesty od toho, aby urovnávaly šílenství, je nejlepší pokračovat širokým obloukem…
Psát / rozrušovat nebo prostě odhrnout bílou hmotu. Pohyb bez trhliny mezi vzýváním kosti a rukou: tam je slunce stále pyšné dráždí kůru písma křeč smíchu který není andělův nýbrž hrobníkův. Nosní kůstka, jež hnaná do svého léta spěchá do banality prvků. (Mandragora) Na vnitřním okraji hranice, jemuž ostatní říkají raději slepá ulička, — se B. zabil. Ovšem že všechny hranice jsou dušení a v případě B. by bylo lepší mluvit o dvou. Takže B. se zabil mezi vnitřním okrajem a hřebenem myšlenky, která se mu už nevytrácela. Aby se katapultoval, vzal si kořínky toho alkaloidu, jehož třídu kdysi určil, vrhl se na kavalec z vřetenovitých kusů a konečně našel to, co hledal: jednosměrnou ulici, v níž jsou všechna čísla smazána a bílé duševní stvoly se rozplývají ve snové hmotě. |
...
Když na tebe neústupným okem zírá nebe odvrať ty své pod pemzový kámen a hrabej jako krtek díru v zemi Skrz podzemí mysli se dojde daleko další trůny z troudu kde stroj selhává Ale přetavit ho už nelze při výstupu z jeskyně na slunce Když na tebe neústupným okem zírá nebe
přeložil Petr Zavadil |
Pedro Marqués de Armas, (Havana 1965). Vystudoval psychiatrii, které se pak na Kubě řadu let profesně věnoval. Vydal několik sbírek básní, z nichž největšího ohlasu dosáhla kniha Hlavy (Cabezas), a dále knižní esej o Josém Lezamovi Limovi. Od začátku devadetátých let je jedním z hlavních představitelů literární skupiny Diáspora(s), jež vydávala stejnojmenný samizdatový undergroundový časopis. Po zákazu tohoto časopisu a kvůli hrozbě politické perzekuce emigroval do Portugalska, kde žil až do roku 2007 ve městě Coimbra. V současnoti žije v Barceloně.
Český překlad poprvé publikován v časopise Babylon, prosinec 2005, str. V. Literární přílohy. Obsáhlejší výbor z kubánské poesie nachystalo nakladatelství Fra pod názvem Zápisky z mrtvého ostrova. Kubánská skupina Diáspora(s).
Odpověď na otázku, proč Kavčí hory?
Jsou to nejbližší hory od svatého Václava v centru Prahy